Příběh zakladatele

Zakladatel časopisu: Lukáš Práža

Práža s Ranierim

Většina z vás už mě pravděpodobně zná kvůli netradičním taktickým analýzám, speciálním blogům, revolučním pohledům na jednotlivé hráče, rozborům herních stylů jednotlivých týmů nebo hodnocení rozhodnutí světových manažerů na osobní facebookové stránce „Práža official cze“. Dále mě můžete znát díky několika facebookovým projektům v čele s Fanklubem Premier League a Fanklubem Bundesligy, které dávají fanouškům každý den informace jiným stylem.

Možná si myslíte, že jsem se s podobným talentem narodil a okamžitě začal psát analýzy, ale za vším je dlouhá cesta a příběh, který vám teď převyprávím.

Vše to začalo přibližně v březnu 2013. Už delší dobu jsem pravidelně přispíval do komentářů a psal „menší články“ do komentářů, ale až v momentě, kdy jsem poprvé vyjel na Old Trafford, konkrétně na lednové utkání Manchesteru United s Liverpoolem, poslední derby Sira Alexe Fergusona, což jsem tehdy samozřejmě nemohl tušit. Fotbal jsem miloval už tehdy, ale to co jsem zažil na Stretford Endu bylo naprosto neuvěřitelné a totálně mě to pohltilo. Jestli jsem fotbal už tehdy miloval, po tomhle výjezdu jsem na nic jiného už nemyslel.

Po návratu jsem nepřemýšlel o ničem jiném, takže v momentě, kdy se na Devilpage.cz otevřel nábor pro nové adminy, cítil jsem, že je to šance, kterou musím využít. Jako fanoušek Manchesteru United jsem chtěl přirozeně psát o svém oblíbeném klubu. Mezi adminy jsem byl přijat a postupně jsem se učil psát. Žádný spisovatel jsem nikdy nebyl, takže to pro mě bylo dost náročný, ale s formováním textu mi nejvíce pomohl dlouhodobý redaktor Kuba Trejtnar a šéfredaktor Marky.

Prvním krokem bylo překládání oficiálních vyjadřování hráčů, kde jsem se učil první krůčky, jak formulovat články. Zároveň jsem pokračoval s vyjadřování osobních názorů v komentářích a klasické překládání už mi přestávalo stačit. Přesunul jsem se tedy na hodnocení hráčů, což mi umožnilo sdílet své názory a myšlenky. I přesto, že jsem v komentářích dostával pozitivní zpětnou vazbu, tak reakce na hodnocení hráčů byly diametrálně odlišné a často velice negativní. Pro upřesnění jsem při úplných začátcích psal pod nickem „Ronny_7“.

Negativní reakce

Nepomohl jsem tomu ani já, protože jsem měl ego „až na střeše“, ale nedokázal jsem přijmout kritiku, takže na jakýkoli rozdílný názor jsem reagoval útočně, čímž jsem samozřejmě ničemu nepomohl. V neposlední řadě měli několikrát čtenáři pravdu a mé hodnocení bylo úplně mimo. Tehdy jsem to špatně nesl a cítil jsem se nepochopený. Zpětně to však beru jako obrovskou školu a jsem za podobně negativní reakce neuvěřitelně vděčný, protože mě naučily dívat se na mojí práci kriticky. Aby mě nemohla ovlivnit kritika z venku, musel jsem se stát svým hlavním kritikem, což jsem v té době ani zdaleka nebyl. Spíše bych se nazval arogantním frackem, který si myslel, že zná odpověď na všechno a odmítal se od kohokoli učit. Důležité však bylo, že mě podobné komentáře motivovaly, abych dokázal, čeho jsem schopný.

S negativními reakcemi jsem bojoval dlouho, ale to ještě bylo neúspěšné. Před sezónou 2014/15 jsem se tedy rozhodl pro změnu a začal jsem psát o výkonech týmu jako celku, z čehož vznikla rubrika „Pohledem ďábla“. Reakce na tyto články se kompletně otočily. Stále se objevovalo několik negativních komentářů, především v začátcích, ale už jsem si s tím dokázal lépe poradit a nebyl jsem tak výbušný. Nevěřili byste, co s člověkem udělají knížky o osobním rozvoji a zkušenosti lidí, kteří si podobným vývojem už prošli. Tato rubrika byla ze všech nejoblíbenější. Nejen pro samotné fanoušky, kteří si ji zamilovali, ale také pro mě. Měl jsem naprostou volnost vyjádřit své myšlenky. Zároveň jsem se učil oddělit emoce a od faktů, což mi pomáhali v objektivních článcích.

Rubrika sice zabírala spoustu času, protože jsem začínal úplně z holým zadkem a jednalo se pouze o suchý text, ale postupem času jsem celou rubriku vylepšoval, přidával grafické prvky, zaměřil jsem se na více statistik a faktů, které doplňovali moje myšlenky a poznatky z daných zápasů. Zdaleka to nebylo jen o tom zformulovat myšlenky ze zápasu, stále jsem přemýšlel, jak celou rubriku pozvednout na další úroveň, nikdy jsem neměl dost. Zpětně můžu říct, že se mi to dlouhodobě dařilo a neustále jsem vymýšlel nové prvky.

Pochvalné reakce

V jednu chvíli mi však přišlo, že jsem u Pohledů ďábla dosáhl určitého stropu. Články jsem si pořád užíval a času, který jsem tomu věnoval, bych nikdy nelitoval, ale už jsem cítil, že se nemám kam posunout. K Pohledům ďábla se tedy přidal také individuální články o jednotlivých hráčích. Tyto články měly podobné úspěchy a poprvé jsem vydal také článek, který se netýkal Manchesteru United, ale pro stránku Arsenalu jsem sepsal článek o Coquelinovi, který se mi tehdy líbil, ale jeho přínos nebyl dostatečně oceňovaný. Reakce na tento článek byly ještě lepší, než jsem si sám představoval.

Pochvalné reakce z Gunners

Reakce od fanoušků Arsenalu mi otevřely oči. Očekával jsem pozitivní reakce, ale takovou smršť určitě ne. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem si vytvořil vlastní fanpage na facebooku a rozhodl se postupně psát také o ostatní velkých klubech. Prioritou však stále byly Pohledy ďábla, které mi zabíraly velké množství času, takže jsem jiným týmům ani tolik věnovat nemohl. Byla to však součást postupného procesu.

V sezóně 2015/16 jsem ještě pokračoval s pravidelným psaním Pohledů ďábla po každém utkání, ale v první třetině sezóny jsem odjel na Nový Zéland, takže jsem tuhle každotýdenní činnost přerušit. Zpětně to vnímám jako klíčový krok. Samotný odlet na druhou stranu světa mi samozřejmě dal hrozně moc, ale zároveň jsem musel především na začátku upustit od svého standardu neustálého sledování fotbalu a omezit psaní článků. Nicméně i když jsem to tehdy nevěděl, potřeboval jsem se posunout a v článcích o MUFC jsem dosáhl stropu a chtěl jsem psát o více světových velkoklubech. Skončil jsem tedy s rubrikou Pohledem ďábla, protože časově to nešlo sloučit s psaním o ostatních klubech, založil jsem si vlastní web Prazaofficial.cz, na kterém jsem začal psát články o všech velkoklubech.

Zaměřil jsem se také více na facebook a tematické stránky, což mě dovedlo ke koupi Fanklubu Premier League a Fanklubu Bundesligy, ale celý příběh facebookových stránek můžete najít v sekci „Příběh časopisu“, kde je celý posun rozepsaný. Ve zkratce jsem se více zaměřil na stránky, které přinesly větší sledovanost také mojí osobní stránce. Vzhledem k tomu, že u nás není žádná konkurence, nebylo náročné například na stránku o Premier League postupně dostat až 17 000, přičemž číslo stále roste.

Mojí práce si všimla také větší média, což mě samozřejmě potěšilo a nakonec jsem se domluvil na spolupráci s aktuálně.cz a časopisem Pro football. Tehdy jsem to bral jako velké ocenění vlastní práce a především zkušenost u aktuálně si nemůžu vynachválit. Vždy byli korektní a to, co řekli, platilo. Byla to dobrá zkušenost, ale mým cílem vždy bylo mít pod sebou tým, který budu vést, takže jsem spolupráci nakonec ukončil, abych si mohl založit vlastní online časopis.

Časopis je založený a jsem rád, že jsem se znovu posunul na další úroveň a vy jste u toho semnou, sledujete mě a podporujete. Jsem vám za to velice vděčný a vím, že vám v následujících měsících předám ještě větší hodnotu a neustále si pro vás připravuji další novinky. Mým cílem je kompletně změnit pohled československých fanoušků na fotbal, aby ho lidé vnímali jinak. Rozhodně to nebude jednoduché, ale kdyby bylo, tak by to dělal každý, takže to je v pořádku. Můžu vám slíbit, že se chystají velké věci a budete překvapeni!